SKIALPINISMUS

Kombinace sjezdového lyžování a alpinismu, tedy vysokohorské turistiky či horolezectví. To je veřejností stále oblíbenější skialpinismus. Pro tuto aktivitu se používají také názvy jako chůze na tuleních pásech nebo jen chůze na pásech. A jak lze vůbec kombinaci lyžování a chůze zrealizovat? Jsem si téměř jist, že v dnešní době již každý o skialpinismu alespoň něco málo zaslechl. Nicméně obecně vše spočívá v úpravě lyží, bot, vázání a hůlek na chůzi a následné úpravě na sjezd.

Mnozí se ptají, které komponenty se liší od sjezdového lyžování. A ono se vlastně liší úplně vše. Lyže určené na skialpinismus jsou o mnoho lehčí a mnohdy jinak tvarované. Pokud nebudeme brát v úvahu lyže pro závodní skialpinismus (na kterých se opravdu nedá lyžovat), tak na skialpových lyžích kopec pochopitelně sjedete a s velkou pravděpodobností si to i užijete. Velký rozdíl je však ve vázání. Zatímco u toho klasického, určeného pouze pro sjezd, je to celé o tom, že nasadíte špičku a patou prásknete směrem dolů, tak u skialpového máte možnost otočením zadní části rozhodovat, zda bude vaše pata volná, či upevněná.

Pro chůzi pochopitelně zvolíte variantu s volnou patou, jako je tomu například u běžek. Skialpové boty jsou také lehčí a opět zde máte možnost mít jaksi volnější nohu při chůzi. Při sjezdu byste měli mít délku holí tak, aby po zapíchnutí do sněhu svíraly vaše lokty úhel 90°. Nicméně při chůzi jsou zapotřebí hole delší, a proto se využívají teleskopické.

Výhod skialpových lyží nevyužívají pouze zimní nadšenci a rekreanti. Skialpinismus je totiž nedílnou součástí výbavy například horské služby. Záchranáři tak mají možnost se rychle dostat na místa, která jsou pro těžkou techniku hůře či zcela nepřístupná. Členové HS také každoročně absolvují fyzické testy právě na skialpech.

Začátky skialpinismu se takřka shodují se začátky lyžování ve Skandinávii. Zde se na začátku 20. století pod lyže připevňovaly pásy z tulení kůže. Později však byla pro nevůli veřejnosti tulení kůže nahrazena srstí mohérové kozy. Pokaždé se ale jednalo o stejný princip. Pohybujete-li se vpřed, chloupky se uhlazují k pásu a umožňují skluz, při pohybu vzad se naopak postaví a zabraňují skluzu při stoupání.

Dalším vývojem bylo použití syntetických vláken, nylonu. V porovnání s mohérem má umělé vlákno lepší stoupavost, má delší životnost a je také levnější. Dnes se používá moderní mix – směs mohérových a syntetických vláken.

Osobně musím potvrdit, že skialpinismus patří mezi moje nejoblíbenější sportovní aktivity. V období zimy jsem v podstatě neustále na lyžích a šmajdám po Krkonoších křížem krážem. Málokterý z pocitů se dokáže vyrovnat tomu, kdy úspěšně vystoupáte nějaký pořádný kopec a před vámi je již pouze parádní sjezd v čerstvě napadaném prašanu.

No a lze skialpinismu něco vytknout? I přes stále zvětšující se popularitu je chůze na tuleních pásech velmi drahou záležitostí. Jak jsem zmiňoval výše, tak skialpové vybavení se s tím sjezdařským neshoduje téměř vůbec. A například cena takového skialpového vázaní se pohybuje okolo 7000 – 8000 Kč. O botách a lyžích raději ani nemluvě.

Stále však je možnost využít různých půjčoven, jejichž počet roste stejně rychle jako zájem o skialpinismus z řad veřejnosti. Stojí tedy za to si skialpový set alespoň půjčit? Za mě rozhodně ano, už jen proto, že zkusit se má vše.

Tak SKOL!

Honza Pech

Bez komentářů.